Jak se bavit o Evropě, když spousta lidí bere vážně mýty, polopravdy a lži? Přesné informace a ověřená fakta často nestačí. Rozvedení otevřené diskuse si vyžaduje zapojení komunikačních dovedností. Bavit se budeme o tom, co nefunguje určitě a jaká komunikace má šanci debatu posunout i přes vyhraněné názory. Zkusíme se produktivně pohádat o euromýtech, které vás nejvíce zajímají.

Zdeněk Kudrna (Zdenny)

Zdeněk Kudrna (Zdenny)
Zdeněk Kudrna (Zdenny)

Učí a zkoumá ekonomické a politické souvislosti evropské integrace na Salzburgské univerzitě. Působil jako konzultant Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, Rozvojového programu OSN i jako poradce ministra financí ČR. Žil v Brně, Praze, Norwichi, Lisabonu, Budapešti, Vídni, Innsbrucku, Londýně a nyní v Bernu. V Respektu a dalších médiích občas komentuje evropskou integraci a finanční trhy. Zdenny spoluzakládal Svatoplukovy pruty a šéfoval českému kontingentu na Moot v Mexiku v roce 2000.

Na ženy a muže klademe v lecčems různé nároky a máme vůči nim často řadu očekávání. Někdy se zdá, jakoby patřili do jiných světů. Podíváme se ke kořenům mužské a ženské sociální identity – jak se ve společnosti, ale i v historii, nebo v jiných kulturách formovalo a vymezovalo to, co znamená být ženou nebo mužem, ale také člověkem. Je třeba ochrana přírody ženská nebo mužská? A práce ve školce, v nemocnici nebo v politice? Patří porod ženám? Mají truchlit muži a ženy jinak? Jsou otcové na rodičovské normou a mají být ženy primářkami 50:50 s kolegy? Je mužům vlastní touha prosadit se, zatímco ženám zase emoce? Něco se vám na tom třeba nezdá? Pak přijďte na tento seminář!

Iva Šmídová

Iva Šmídová (foto: Eva Bartáková)
Iva Šmídová (foto: Eva Bartáková)

Pracuje jako docentka sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (v Brně). Zkoumá muže a mužství, věnuje se sociologii rodiny, bádá nad reprodukční medicínou a obecněji stavem zdraví a nemoci, vyučuje předměty s tematikou genderu (tedy ke společenským kořenům ženství a mužství). Podílela se na založení Dětského koutku na fakultě ve snaze přispět ke zmenšení bariéry mezi oddělenými světy akademické práce a domácí péče.

Když jsem se minulý rok vrátil z Malého Tibetu, tušil jsem, že se do Himaláje vydám znovu, ale nevěřil bych, že to bude hned další léto. V horách se zdá, že je tak jednoduché meditovat, ráno se probouzet s vycházejícím Sluncem a dýchat čerstvej vzduch, stopovat, nechat se unášet okamžikem, jammovat v ášramech a zpíváním manter pochopit stará učení, poznávat lidi z celého světa, a přitom za to neutratit víc, než za živobytí v Praze. Anebo se vydat do nepálské džungle a nechat se nachytat tygrem, navštívit místo s nejvyšší koncentrací hašiše na světě, půjčit si motorku v období monzunů, skončit v indické nemocnici kvůli otravě, stihnout rande na druhé straně Indie či meditovat s mnichy pod stromem v Bodhgaye, kde dosáhl Buddha nirvány.
O tom jsem vždycky snil.

Jak vypadá lowcost cestování?
Jak probíhá plánování cesty za běhu?
S jakými ideály vzniklo hnutí hippies?
Jaký je význam Boha ve východním učení?
Proč meditovat a co nám meditace přináší?
A další se dozvíte na mé přednášce.

Navštívené místa: Himachal Pradesh (Dharamshala, Mandi, Manali, Kasol), Uttarákhand (Haridvár, Déhrádún, Nainital), Bihár (Bodhgaya), Nepal (Bardiya National Park, Káthmándú)

Immanuel Kant kdysi řekl, že „Pokud se podíváme za hranice jevů, pak jim teprve porozumíme.“(Looking beyond the things, then we understand them).
A přesně to je pro mě význam spirituality. Pojďme se tedy společně podívat.. za hranice jevů!
Motto: „Čím klidnější se staneš, tím více toho uslyšíš.“

Sebastian Prax

Sebastian Prax
Sebastian Prax

Je mi dvaadvacet let a studuji bioinformatiku. Když jsem začal studovat matfyz, netušil jsem, že by v mém životě mohla existovat cesta, která mne od matematiky přivede k filozofii. Během prvních dvou let studia jsem však procestoval deset zemí, a pak jsem dostal nabídku jet jako dobrovolník do Malého Tibetu a cesta k filozofii se našla velice rychle. O rok později (léto 2018) jsem se vydal do Indie znovu (tentokrát na vlastní pěst), abych během sedmi týdnů prozkoumal podhůří Himaláje a posvátná místa poblíž řeky Gangy, v Nepálu, a vůbec všude, abych porozuměl sám sobě i jevům ve svém okolí. Projel jsem 2500 km převážně stopem autobusů a málem jsem stihl dopsat román, na kterém pracuji již rok a půl. Před rokem jsem začal přednášet o cestovaní, buddhismu a filozofii meditace, a rozhodně bych v tom rád pokračoval.